Taková půjčka, to není jen tak. Kdysi pradávno, když zde byla vláda jedné nejlepší strany na celém světě, byli třeba ručitelé a například potvrzení z národního výboru, že žadatel žije řádným životem socialistického člověka. Což byla největší legrace. Dnes již ani jedno ani druhé není třeba. Žadatel se musí angažovat drobátko jiným způsobem. Hlavní věcí je doložení příjmu a poté bankou prováděné nahlížení do registrů. Obě záležitosti mohou všechno zhatit. V bance se jim totiž dle jejich výpočtů může zdát příjem žadatele nízký, tudíž nedostane nic a odchází s dlouhým nosem. A do registru, je jedno kterého, se člověk dostane ani neví jak. Postačí jedna nezaplacená složenka a už se to veze až tam. Takže banka tam nakoukne, tedy, ne ona, pochopitelně, ale její zaměstnanec a na základě tohoto nakouknutí nedostane žadatel nic. Máte záznam v registru, tudíž jste potencionální neplatič a sbohem.
Zaměstnanec nelze nic vytýkat, má vnitřní předpisy, kterými se on musí řídit. On sám je jen malé kolečko v obří mašinérii. Žadatel tedy odchází neuspokojen, a ještě chudší o peníze, které za žádost a její zamítnutí zaplatil. Jeho vztek je zcela pochopitelný, leč neoprávněný.
Americká hypotéka bez registru je ovšem něco zcela jiného a u ní se postupuje naprosto odlišným způsobem. Ten nejhlavnější je to, že se zde nebere v potaz ani potvrzení o příjmu a nějaké registry se neberou v potaz už vůbec. Zde to funguje spíše na bázi dobrovolnictví.
Pokud požadujete peníze přímo zde, budete požádání o pár dokladů, které máte doma v šuplíku. Ty pak přinesete, nebo po zavolání je již máte s sebou a zaměstnanci společnosti se na ně mrknou. Pokud je vše v pořádku, dostanete ku podpisu smlouvu, kterou si odneste domů a v klidu prostudujete. Budete-li s podmínkami souhlasit, tak ji podepíšete a týž den máte peníze na účtu.